Poprvé se tato metoda realizovala v USA v roce 1938 a přítomní účastníci ji nazvali brainstorming, což v překladu znamená bouře, vytřásání mozků. Tvůrce této metody vycházel z těchto premis: lidé mnohé myšlenky, nápady ani neřeknou, protože se bojí, že jsou to nápady neuskutečnitelné, bláznivé, špatné, směšné, nejsou v souladu s tím, co je napsáno v učebnicích, co tvrdí autority, což je konvenční. Nechtějí se zesměšnit, nebo se ukázat jako hloupí či nepraktičtí. Toto však tvořivosti neprospívá, a proto je třeba překonat sociální a psychické bariéry, které blokují vznik nových, netradičních, originálních nápadů.
První zásadou brainstormingu je oddělení tvorby, produkce nápadů na jejich hodnocení. Další zásadou je, že kvantita vyvolává kvalitu – čím je nápadů více, tím je větší pravděpodobnost, že se mezi nimi objeví originální nápad. Nejlepší nápady se objevují zpravidla až ke konci prezence nápadů, když už všechny konvenční nápady jsou včerpané. Třetí zásada brainstonningu vychází ze synergického efektu, tedy z toho, že pokud lidé pracují společně, navzájem se inspirují, pomáhají si atd. vyprodukují více nápadů, než když pracují individuálně a výsledky jejich práce se sčítají.
Je to metoda, která podporuje nové a netradiční nápady a zároveň podporuje rozvíjení komunikačních dovedností žáků.
Za účelem realizace těchto zásad platí v brainstormingu jistá pravidla:
1) Pravidlo zákazu kritiky
V průběhu tvorby nápadů je zakázána jakákoli kritika nápadů. Třeba zcela vyloučit i kritizování v zastřené nebo neverbální podobě (úšklebek, mávnutí ruky apod.) I za cenu vyloučení nenapravitelně kritizujícího člena z brainstormingových zasedání.
2) Pravidlo uvolnění fantázie
Každý účastník se má usilovat co nejvíce uvolnit svou fantazii a představivost, řídit se zásadou, že nejneobvyklejší a zdánlivě nejabsurdnější návrhy mohou být ty nejlepší, nebo mohou k nim vést. Čím je nápad divočejší a bouřlivější, tím lépe. protože krocení myšlenek je mnohem dražší než jejich invence.
3) Pravidlo co největšího počtu nápadov
Každý účastník musí usilovat vyprodukovat co nejvíce nápadů. V případě ustrnuti iniciativy účastníků musí zasáhnout a oživit diskusi svými návrhy, nebo vytyčením zatím nepoužitých možností vedoucí brainstormingových zasedání (ve vyučovacím procesu učitel).
4) Pravidlo vzájemné inspirace
Pre úspěšný průběh brainstormingu je důležitá kombinace a vzájemné spojování, zdokonalování nápadů, rozvíjení myšlenek ostatních apod.
5) Pravidlo úplné rovnosti účastníkov
Počas brainstormingových zasedání neplatí vztahy nadřazenosti a podřízenosti. všichni účastníci jsou si rovni a podle toho by se měly i chovat. Platí pouze podřízenost vedoucímu zasedání.
Variace brainstormingu
- Písaný brainstorming (brainwriting): jehož podstata spočívá v tom, že list papíru putuje od jednoho účastníka zasedání k druhému a každý účastník, postupně do něj vepíše svůj návrh.
- Pingpongový brainstorming: je určen pouze pro dva účastníky. Jeden účastník řekne návrh, na který reaguje druhý účastník svým návrhem, pak opět první atd.
- Hobo metoda: Některým účastníkům brainstormingu vadí, že si nemohou problém klidně promyslet nebo nastudovat ho z literatury. Proto M. Borák zařadil do brainstormingu etapu samostudia. Po seznámení se s problémem brainstormingu, následuje etapa samostudia a až potom následují další etapy.
- Gordonova metoda: jde v podstatě o variantu brainstormingu, jehož cílem je vytvořit pouze jedno, ale zato nové originální řešení problému. Aby se to dosáhlo, na začátku zasedání nikdo kromě vedoucího, přesně neví, jaký problém se má řešit. Účastníci řeší problém zeširoka, ze všech aspektů, které vedoucí postupně zužuje, až se nakonec najde řešení problému.
Formy brainstormingu:
- individuálna
- skupinová
- kolektívna
